Nákupy z farem: Proč nezapomínat na lokální potraviny?

spot_img

Za třicet let bude 40 % světové populace trpět nedostatkem vody, jedna třetina na světě produkovaných potravin se k zákazníkům vůbec nedostane nebo skončí v odpadcích.

Do poloviny tohoto století bude na Zemi žít deset miliard lidí, tedy o tři miliardy více než nyní.

To jsou jen některé z výzev, které nás v následujících letech čekají a na které by se mělo zemědělství nejen na Slovensku adaptovat.

Čtěte také:

Elektronika od podzimu prý podraží

Do popředí zájmu výzkumu i praxe se začíná dostávat tvz. udržitelné zemědělství, které je šetrnější k životnímu prostředí a hospodárněji využívá přírodní zdroje včetně vody a půdy.

Slováci si zároveň začínají uvědomovat, že domácí je nejlepší.

Podle zjištění aktuální studie Bayer Barometr s názvem „Svět se točí kolem potravin“, kterou zpracovala společnost Kantar Millward Brown, více než tři čtvrtiny Slováků (77,6 %) v průzkumu uvádějí preferenci potravin vyrobených na Slovensku.

Emil Macho, předseda Slovenské zemědělské a potravinářské komory, k tomu dodává: \“Slovenských zemědělců a potravinářů těší zájem Slováků o potraviny pocházející ze slovenských surovin a vyrobené na Slovensku.\“

O to, odkud potraviny pocházejí, se zajímá zejména starší generace, která těm tuzemským dává přednost ve větší míře než generace mladších zákazníků.

Slovenský farmář je kamarád
Nakupovat slovenské lokální produkty začíná být přirozenou volbou spotřebitelů.

To, co známe, je pro nás přitažlivější. Vůně rajčata jako z vlastní zahrady nebo chuť ovoce, které procestovalo jen pár kilometrů namísto tisíců, znamená pro zákazníka větší kvalitu.

„Podle průzkumu kanadské univerzity potraviny cestují v průměru až 2500 km, než se dostanou na náš stůl (v rámci Evropy může jít o podobná, i větší, čísla, protože například česnek se často dováží až z Číny).

Rajče ze Španělska se odtrhne před dozráním a zraje 4 – 5 dní během dlouhé cesty na Slovensko, zatímco domácí je odtržená, až když je zralá. Rozdíl v chuti je evidentní.

Čím déle potraviny cestují, tím více se snižuje jejich nutriční hodnota. Lokálně označené produkty se na pulty dostanou i do 24 hodin od sklizně, na skladě jsou i za 4 – 5 hodin po sklizni,“ vysvětluje Kvetoslava Kirchnerová, mluvčí jednoho z obchodních řetězců na Slovensku.

Výhodou lokálních potravin je, že známe jejich původ, vidíme práci konkrétních lidí, za kterou se skrývá jejich příběh, díky čemuž se podílíme spolu s nimi na tvorbě komunity.

Lokální potravina je navíc ekologičtější, necestuje dlouho, čímž se snižuje obsah emisí ve vzduchu, farmy se stávají svým způsobem producenty kyslíku, přinášejí zeleň do okolního prostředí a přispívají ke zlepšování ovzduší.

Podporovat lokální farmáře patří k ik ekonomickým a rozumným řešením, díky kterým se zvyšuje ekonomická stabilita země a zaměstnanost.

Produkty jsou v sezóně zároveň levnější než mimo ni.

Cesta potravin na váš stůl
Mnoho lidí začalo farmáře poznávat blíže. Nakupují „ze dvora“, v obchodních řetězcích sahají po potravinách se slovenským původem, navštěvují blízké farmy, ze kterých si odnášejí čerstvé produkty.

Mezi zanítence patří i Paulisovi z farmy v Marcelově, kteří poskytují zahrádkářské služby. Ráno nasbírají na polích kukuřici, dopoledne ji vytřídí a očistí, aby ji ve vedlejší místnosti na malém běžícím pásu zabalili a označili nálepkou Slovenská farma.

Večer po ni přijede auto a druhý den si ji zákazníci mohou koupit na pultech v síti supermarketů.

Denně pečují o rostliny, zalévají je, ošetřují, vzrostlé plodiny sbírají, čistí ve vodní lázni, chladí pro zachování čerstvosti a kvality, balí, třídí, připravují na rozvoz.

Hned z pole jde zelenina na takzvané vydýchání, později po úpravě do chladírenských boxů a na vývoz do skladů obchodního řetězce, kam se dostane do 24 hodin od sklizně.

Praní zeleniny
Pracovní den zelináře trvá od svítání a málokdy skončí před osmou večer. Denní agendu určuje ručička teploměru.

Sotva někdo sleduje předpověď počasí tak napjatě, jako lidé pracující v tomto oboru. Mezi procesy, kterými musí zelenina projít předtím, než poputuje do skladů, je i praní. Specificky se perou mrkev, petržel, řepa, brambory.

„Brambory procházejí vodní lázní. Zatímco cibule se suší, ony se perou a není to vůbec snadný proces, protože praní je pro živý produkt nezvyklé.

Mrkev můžete ponořit do vody třeba na deset hodin a nic se jí nestane, ale když ponoříte do vody byť jen na hodinu brambor, umře a do tří dnů začne hnít.

Má póry, přes které dýchá kyslík a vydechuje oxid uhličitý. Proto praní brambor vyžaduje zkušenosti a dobré technologické nastavení,“ přibližuje Juraj Mačaj z farmy Agromačaj

- Reklama -spot_img
spot_img

Redakce doporučuje

Články autora